Planeta Země je kdesi v průběhu 22. století ohrožována přítomností černých děr. Proto se na svoji cestu vydává vesmírná loď Endera, jejímž úkolem je tyto černé díry ucpávat. Co se ale nestane: V blízkosti jedné černé díry je plavidlo vtaženo dovnitř a ocitne se uvnitř jakési nespecifikované entity. Hlavní pozornost v tuto chvíli poutá bezejmenný a němý nosič kávy.
Black Hole – recenze hry
Do tohoto příběhu zasadilo české vývojářské studio FiolaSoft očekávanou hardcore plošinovku Blackhole. Hlavní náplní hry, v internetových diskuzích pasovanou na českého „Super Meat Boye„, je hledání tzv. selfburnů, což jsou speciální nanoboty, s jejichž pomocí je možno docílit opravy vesmírné lodi a zachránit tak celou posádku.
Chcete-li selfburny objevit, je zapotřebí prozkoumat celou entitu, což zahrnuje spoustu skákání po plošinách, úhybných manévrů a přesného načasování akcí. Setkáte se také s řešením logických problémů s gravitací a manipulací. Vypořádávání se s nepřátelskými elementy je zajisté možno brát jako samozřejmost. Ve výsledku jsou ovšem zmiňované a autory předem proklamované logické hádanky jednoznačně přebity manévry, při nichž je nejvíce zapotřebí váš postřeh a vaše reakce.
Jakožto hráči si budete muset zvyknout na to, že během hry umřete ne jednou či dvakrát, ale minimálně milionkrát.
Jednak jsou skákací pasáže vytvořeny tzv. skill based, tudíž si hráč musí nejprve osvojit těžké pasáže a poté je teprve úspěšně zvládnout. Druhá stránka věci je ta, že ve hře existuje opravdu nemnoho check-pointů, proto se většinou při své smrti vracíte opět na začátek celého levelu.
Jednou ze dvou unikátních věcí, které bych opravdu vyzdvihl, je samotné zpracování hry. Grafika je přijatelná, řekněme neurazí, nepřekvapí. Co je ovšem hodnotitelné velmi pozitivně je audio. Pánové Jan Ševčík a Jakub Miřejovský si při tvorbě soundtracku dali opravdu záležet. Dynamický dubstep střídající se se zvuky bubnů a orchestriálními tóny hru až nečekaně oživí.
Jsme-li u audia, nelze opomenout fakt, že dabing členů posádky je namluven představiteli přední československé youtube scény. Jména respektive přezdívky jako Ati, Martin Rota, Smusa, Nejfake či House jsou jistě známé. Nelze se ovšem ubránit pocitu, že kdybych neměl alespoň základní povědomí o českých a slovenských youtuberech, spousta hlášek a vtipů by jaksi vyšuměla do prázdna. S tím souvisí i fakt, že youtubeři samozřejmě nejsou profesionálními dabery. Místy se ve mně vzbuzoval pocit, že některé situace jsou přehrávány a působí uměle, taktéž množství dialogů, probíhající mimo herní pozadí je především na počátku hry větší než by bývalo mohlo být.
Mezi nejzajímavější prvky ovšem můžeme zařadit hrátky s gravitací.
Existuje tu totiž mechanika otáčení celým 2D levelem, což přirozeně způsobuje i změnu gravitace. Tím se naprosto mění celá dynamika hry, která se tím stává ještě složitější. I zde bych našel malé minus, spočívající v tom, že i když se gravitace změní pro postavu, na některé větší prvky (voda, láva…) působí gravitace i po otočení stále stejně. Na což je, především zpočátku, nelehké si zvyknout.
Ve finále musím uznat, že i v malém české studiu lze vytvořit hra, která je kvalitní a vyvolává obrovské emoce. Zda je to přítomností stále populárnějších youtuberů, zda je to z důvodu hardcore hratelností, při které se při velkém počtu smrtí můžete začít stávat sadistou či až kvůli netradičnímu množství vtipů a humoru (vzpomeňte si při hraní na má slova, až budete pod palbou vtípků od umělé inteligence Auriel, která vás celou hrou provází), na tom v podstatě ani nezáleží. Důležité je, že hra tyto emoce skutečně vyvolává.