Téma filmů na motivy slavných počítačových her je v dnešních fanouškovských komunitách velmi časté. Ač se však filmoví nadšenci v mnohém neshodnou, existuje několik oblastí, v nichž platí výjimka.
Filmy podle PC her
Bohužel sem patří i většinový názor, že filmy poslední doby s předlohou v PC hrách, ani zdaleka nepřinesly to, co slibovaly.
Hitman (2007)
Tvůrci filmového Hitmana se inspirovali akční hrou studia Eidos. Což byla pravděpodobně první chyba. Každý by si jistě myslel, že na předloze nájemného zabijáka s minimálním původním příběhem není co zkazit. Ovšem to je jen zdání, jelikož právě ona absence příběhu způsobila, že scénárista S. Woods musel vymyslet naprosto novou situaci, do níž posléze agenta 47 zasadil. To že je svět zmatený a divák se musí na film soustředit, aby ho pochopil by jistě ještě tak nevadilo, přeci jen je velké procento diváků, které ocení také hlubší filmy. Jenomže film potenciální hloubku ztratil ve chvíli, kdy byl propojen s akční hrou. Ve výsledku se dočkáme stovek mrtvých, nepřehledné situace a několika klišé. I když T. Olyphant zahrál svou roli agenta 47 poměrně slušně, tak se mu musí vyčíst, že se pro roli chladnokrevného zabijáka příliš nehodí. Předně česká kritika ho odsoudila se slovy, že to vypadá, jako by se Bohuslav Sobotka pokusil zatočit s ruskou mafií. Ve výsledku se nedá říct, že se jedná o špatný film. Divák dostane oddechovou akci na způsob Jamese Bonda, ale to nebyl původní účel tohoto filmu… Bohužel ani následná pokračování se nepoučila a předvedla vesměs totéž.
Princ z Persie (2010)
Tento film se v porovnávání filmů podle her umisťuje většinou poměrně slušně. K úspěchu odlehčené akce s J. Gylellenhaalem v hlavní roli přispělo hned několik věcí, ale především se o dobré ohlasy zasloužila rovnováha, kterou tvůrci vytvořili mezi filmem a hrou. Ze snímku jde cítit lehkost, film se nesnaží o přímou kopii hry, což mu dává prostor pro samostatnost. Nicméně za úspěšnou adaptací hry studia Brøderbund stojí také zřetelná inspirace originální hrou. Výsledek tudíž může potěšit jak hráče, tak náhodné diváky. Navíc je film propleten vtipnými momenty a jiskřením mezi postavami, což také přidává na oblibě. Ale ani vcelku úspěšnému dílku se nevyhnulo finální klišé.
Assassin’s Creed (2016)
Když se veřejnost dozvěděla, že světoznámá série akčních historických her společnosti Ubisoft má mít i vlastní film, začal se nejeden fanoušek těšit na druhé Vánoce. Ty se bohužel nekonaly. Studio, které od prvního dílu série Assasin čelí kritice za nudné a většinou zbytečné části hry, odehrávající se v moderním světě, se nepoučilo a místo toho, aby vytvořili film čistě v minulosti, udělali pravý opak. Více než dvě třetiny filmu se odehrávají v současnosti; naneštěstí jsou tyto části velmi pomalé, nezáživné, a oproti svižným, napínavým bojům ze Španělska 15. století, nudné. Tyto diametrální rozdíly pozná i divák, který nezná předlohu a to byl jeden z hlavních důvodů neúspěchu filmu. I když Assasin také nepotvrdil očekávání, nejedná se přímo o propadák. Sice měl předpokládané výdělky větší, nicméně divák se může těšit na pěkné kostýmy i kulisy středověkého města, napínavé souboje a nebezpečné intriky. Film má velmi temnou atmosféru a končí dost otevřeně. Snad se tedy dočkáme v budoucnu poučení z minulých chyb a dalšího velkofilmu s chlapíkem v kapuci v hlavní roli.
Co dodat na závěr. Mezi mnoha brakovými filmy podle PC her se dají najít i dobré tituly jako Princ z Persie nebo nedávný Warcraft. Ze starších filmů se zadařilo například sérii Need for Speed, nebo třeba Silent hill. Posuzovat tuto konkrétní filmovou kategorii je obtížné. Přestože i výše zmíněné filmy jsou poměrně dobré, je třeba sledovat i původní záměr tvůrců, který se nemusí vždy vydařit.
Související:
Mafia: Definitive Edition – recenze hry