Mass Effect: Andromeda – poslední přírůstek nejslavnější vesmírné RPG série po vydání provázely různé přívlastky. Diskutovalo se o grafice, hlavních postavách, společnících, nové galaxii a nenaplněných očekáváních.
Fanoušci byli rozladění a budoucnost série nejistá. Jaký ale poslední Mass Effect skutečně je a jak se hraje?
Mass Effect: Andromeda recenze
Příběh se odehrává časově i prostorově oddělený od původní trilogie. Skupina lidí, která si říká Iniciativa Andromeda, velmi dobře financovaná, se rozhodne najít lidstvu a ostatním rasám Mléčné dráhy domov ve vzdálené galaxii. Vaše postava, jeden ze sourozenecké dvojice Ryderových, se probírá z 200 let dlouhého kryospánku do zcela nepoznaného světa. Jak se ale brzy ukáže, jednotlivé planety, které byly kolonistům slíbeny k osidlování, se změnily k nepoznání. Na vaše bedra pak, jakožto nového Pathfindera, náhle padá zodpovědnost za průběh celého kolonizačního procesu.
Souboje jako nikdy dřív
ME: A představuje hratelnost, kterou nelze s předchozími díly vůbec srovnávat. Mezi hlavní změny patří možnosti pohybu, které nejsou pouze horizontální, ale díky jetpacku i vertikální. Boj pak není omezen pouze na střelbu, používání schopností a kryty, ale je mnohem živější, akčnější a daleko více zábavnější. Co se schopností týče, těch je daleko více a nejste odkázáni na pouze několik z vaší třídy. Žádná třída zde vlastně stanovena není, můžete tak kombinovat jak přístup vojáka, tak technické a biotické schopnosti. Skládáte je do takzvaných profilů, které můžete měnit i během boje. Díky tomu jste nesmírně adaptibilní a málokdy se vám stane, že byste skutečně potřebovali něco, co nemáte “po ruce”.
Díky tomuto se pak může stát, že společníci a používání jejich schopností je vámi částečně upozaděno, a z hratelnostního hlediska už totiž příliš nezáleží na tom, kdo vyráží s Ryderem do akce. V tomto jsem však také našla pozitivum, namísto party několika společníků, jejichž schopnosti dobře doplňují vaše, jako to bylo například v ME 2, s sebou můžete vzít prakticky kohokoli a protivníci vás nezaskočí. A více společníků, které prostřídáte, znamená také více vedlejších dialogů a jejich poznámek, díky kterým narůstá další rozměr hry.
Objevitel nebo až ten druhý v pořadí?
Během své cesty vystřídáte velké množství prostředí – ať už je to planeta pokrytá nekonečnou pouští, divokou džunglí nebo třeba všudypřítomným ledem. Grafické ztvárnění postav může být lehce diskutabilní, o krajině a prostředí se tohle však říct nedá. Barvy, tvary a pestrost jednotlivých oblastí jsou skutečnou pastvou pro oči. Budete objevovat neznámé ekosystémy, nové zvířectvo a rostlinstvo. Narazíte také na nové technologie, galaxie Andromeda totiž není vůbec tak neobydlená, jak se mohlo zdát.
Kromě vašich vlastních lidí, kteří dorazili nějaký ten pátek před vámi a nějak se usadili i na nehostinných místech, narazíte na nové mimozemské rasy. Nepřátelští Kettové, obezřetní Angara či snad tajemní Remnanti, kteří jsou tak spjatí s terraformací planet, na které závisí vaše přežití? Zde vcházíte na scénu až jedni z posledních a jakkoli jsou planety nádherné, o nějakém objevování nedotčené krajiny rozhodně nemůže být řeč.
V čem to nejvíce vázne
Odhlédneme-li od zábavné hratelnosti a skvělého prostředí, v čemž hra poměrně vyniká, narazíme na větší či menší problémy, které se ne vždy snadno odpouštějí. Z mého pohledu jsou určitě největším prohřeškem některé animace a dialogy, které občas působí spíše parodicky nežli vážně.
V případě dialogů je to docela škoda, protože doznaly pěkného vylepšení – už nerozlišujete rozhodnutí “ochránce a odpadlík”, ale vytváříte základní psychologický profil vaší postavy. Reaguje chladně, emocionálně, bude vtipkovat k odlehčení situace? Vaše postava tak může být velmi lidská a přirůst vám snadno k srdci. Největším kamenem úrazu se tak stávají ostatní postavy a vaši společníci. Hlavně u lidských zástupců obličejové animace ani po četných opravách nevypadají přirozeně, jsou ztuhlé a podivné.
Jejich životní příběhy vás také nijak nepoznamenají a většinu z nich si prostě nemáte jak oblíbit. V sérii, která odjakživa v tomhle excelovala, je to prostě malér.
Otevřený konec
Pokud jste dočetli až sem, jistě už máte nějakou představu. Jako akční RPG nový Mass Effect nijak nezaostává – velké světy a jejich průzkum, systém výroby, sbírání surovin, vedlejších úkolů, vylepšování schopností. Jeho nedostatky pak tkví hlavně ve vedlejších postavách, animacích a příběhu.
Tolik o hře, která v nás vzbudila nadmíru vysoká očekávání svým vizuálem a hratelností, ale velmi brzy vyzněla do prázdna.
Doporučujeme:
- Mass Effect Infiltrator – Hra na Android
- Red Dead Redemption – recenze hry
- Mass Effect Legendary edition – recenze hry
